Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

pondělí 23. října 2017

Před 100 roky bylo patentováno první strojní dojící zařízení

100 let u je známo dojící zařízení. Před 100 roky byl uznán patent dojícího zařízení švédské firmy "De Laval Milker". Toto zařízení založené na vakuové pumpě a pulsátoru, učinilo přelomový krok v zemědělství a mlékárenském průmyslu na celém světě.

Za autora vynálezu je možné považovat Novozélanďana Normana Johna Dayshe, kterrý svůj nápad v roce 1913 přivezl do USA a hledal někoho, kdo by projekt realizoval. Podařilo se mu najít firmu DeLaval, ve které se mu v roce 1917 podařilo dokončit projekt dojícího zařízení. Dojící zařízení založené na vakuové pumpě se postupně šířilo po celém světě.

Firma DeLaval je i v současnosti vlajkovou lodí mlékařské techniky. Vlastní na 1500 patentů a 300 vynálezů. Firmu DeLaval založil Gustaf de Laval, který se v roce 1845 ve Švédsku narodil francouzským přistěhovalcům. V roce 1878 Gustaf de Laval patentoval odstředivku na mléko a několik dalších strojů na zpracování mléka. De Laval je držitelem 92 patentů. Byl zakladatelem 37 podniků.
V současnosti společnost DeLaval patří k největším a neúspěšnějším výrobcům techniky pro zemědělství a potravinářský průmysl.

Voliči pod vlivem vesmírných bouří. Zahradníček komentuje

Volby do Poslanecké sněmovny se podle předpokladů vyhrálo hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše. Rovněž zisk ODS,Pirátů a Okamury se dal předpokládat stejně jako menší propad ČSSD. Překvapením příjemným je snad jen to, že hranici překročily TOP09 a STAN.  

Je jistě dobře, že se do parlamentu dostali KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. To jsou seriózní formace. Serioznost v poslední době se však vytratila z ČSSD, která proto ztratila víc než kdokoli čekal. Nesplnitelné sliby vyšších mezd ve společnosti, která se radikalizuje, už netáhnou. Lidé si přestali vážit dobrého bydla, jak říkávali předkové v době různých politických a válečných pohrom. V tom obyvatelé české země napodobili Rakušany. Všiml si toho včera  jeden komentátor rakouských novin, když napsal, že zřejmě voliči přešli z Rakouska do České republiky a během jednoho týdne podrazili socialisty a změnili politické poměry v obou zemích. 

Potěšitelné je, že ve Sněmovně nebudou Zelení, kteří dokonce ani oficiálně nedosáhnou na státní peníze. Pokud pro ně Brabec nevytáhne peníze z Babiše, jenž se chystá vládnout se slabými koaličními partnery a bez opozice. Že se nedostali do statistik Realisté, je smutné, jsou o jednu setinu procenta za Rozumnými. Ach jo, tak to dopadne, když si rozumný realista počíná nerozumně a nerealisticky.

Že jednání lidí, tedy i rozhodování při volbách, ovlivňuje dění ve vesmíru nelze asi vědecky dokázat, ale já se k tomu hodně přikláním. Dříve lidé velmi věřili na hvězdy, na různé horoskopy a předpovědi astronomů skutečných i amatérských. Josef šVEJK VYPRÁVĚL, ŽE SLEDOVAL ZPRÁVY ASTRONOMů A JAKMILE SE OBJEVILY NA SLUNCI SKRVRNY, TAK DO hosPODY NEŠEL, PROTOže BY TAM URČITĚ BYL BIT.  Jak se mu mnohokrát stalo. Rok 2017 je rozbouřený už od ledna, který byl nejchladnějším měsícem za posledních 77 let. Během následujících devíti měsíců přicházely výkyvy počasí, jeden za druhým. Hurikány v Americe, na severu Německa a další extrémy počasí. Pokud vesmírné jevy ovlivňují klima, musejí ovlivňovat i myšlení lidí. Kdyby lidé nebyli ovlivněni nějakými rohatými vesmírnými našeptávači, nikdy by nevolili Bartoše, Okamuru či Sládka.

Voliči sestavení nové vlády zkomplikovali hodně důkladně. Dostali však na koně prezidenta Miloše Zemana - i když ten kůň je možná kulhavější než Zeman. Zeman pověří sestavením vlády Babiše, který sám vládu nesestaví a do holportu s ním nikdo zatím  jít nechce, mimo Okamury. A toho zase nechce Babiš. Sestavování vlády se může táhnout i několik měsíců, nakonec Zeman asi sestaví vládu úřednickou a vypíše nové volby. Tohle už tady také bylo. V každém případě bude o zábavu postaráno, vytahování špíny víc než před volbami, novináři budou zaneprázdněni, lid bude nadávat a těšit se na příští volby, jak JIM (politikům) to zase spočítá. Zatím svět se bude točit, s větry a hurikány) dál, lidé se budou rodit a umírat, bohatí budou dál bohatnout, chudí dál chudnout.
Josef Zahradníček


pátek 20. října 2017

Volby jsou opět zde. Zahradníček komentuje

Napsání předvolebního komentáře jsem dlouho odmítal, ale nakonec se neubránil. Volby v současné podobě totiž už jistou dobu považuji za nesmyslné divadlo, protože nevyjadřují skutečné dlouhodobé mínění občanů. Je to chvilková záležitost, s jakými sliby několik týdnů před volbami přijdou politické strany. Lidé rychle zapomínají, a tak dávají hlasy právě tomu co vidí a slyší.

V neděli se konaly volby v Rakousku. V pondělí čeští rasističtí novináři jásali, že v Rakousku začne vyhánění, pronásledování a zabíjení migrantů. Během týdne však vystřízlivěli, protože vítěz rakouských voleb lidovec Kurz oznámil, že násilí rozhodně podporovat nebude. Příchod uprchlíků bude regulován zákonnou cestou.  Zajímavé je politické rozdělení Rakouska. Na území  šesti zemí byli neúspěšnější lidovci, ve Vídni a v Burgenlandu tradičně uspěli socialisté, v jižním Tyrolsku svobodní.

Blíží se 23. listopad, výročí atentátu na amerického prezidenta J. F. Kennedyho v roce 1963. Není to kulaté výročí, ale svět ho pozoruje kvůli tomu, že do konce října 2017 by v USA měly být zveřejněny výsledky vyšetřování atentátu, co zjistily americké tajné služby. Pokud jim to nezarazí prezident Trump.

V listopadu 1963 jsem byl na vojenském cvičení. Večer jsme se povalovali na cimře, televize ani rádio nebyly, z novin jenom "Obrana lidu." Náhle do dveří strčil hlavu nějaký poddůstojník a zvolal "Atentát na Kennedyho," a zmizel. Pár slov k tomu bylo mezi záložáky prohozeno, ale že by někdo tesknil, nebo se radoval…  Ani zabití Oswalda nevyvolalo v československé generaci odchované rodokapsovými příběhy z Divokého západu žádné vzrušení, pistolnictví bylo považováno za běžný americký folklór. Atentát  vojáky nezajímal. Snad důstojníci "litovali," že přišli o jednoho nepřítele, jehož zásluhou se sovětské rakety nedostaly na Kubu.

Generace vojáků z 50. a 60. let může jen vzpomínat a kroutit hlavami nad současností. Tehdy byla politika záležitostí lidí z jedné strany, která se neustále lidem snažila dokazovat, že je u moci, protože si to lidé přejí. Byly volby s jedním kandidátem, který musel být zvolen. Legrační. V roce 1954 si ovšem vláda přála dát volbám nesmírnou vážnost. Komunisté totiž měli ještě v živé paměti první republiku, kdy nesměli do volební místnosti vstupovat opilci. Lidé měli být veselí a přitom vážní.

 V roce 1954 byl během voleb zakázán prodej jiného alkoholu než sedmistupňového piva. Volby byly v neděli.  Volební místnost byla u nás v sále jednoho hostince, takže po splnění "občanské povinnost," jak se tehdy říkalo, skoro každý muž zašel do vedlejšího lokálu na jedno dvě sedmistupňová piva.  Sešla se tam parta, které i to slabé pivo zachutnalo, a když měl každý na porculánovém tácku z čárek plot, ozval se zpěv. Předseda volební komise, nejkovanější straník v obci, marně zpěváky  napomínal a vyhrožoval zavoláním bezpečnosti.

Vidět Neapol a zemřít, pravil klasik. Volit a zemřít, tak se to doslovně stalo uplynulou neděli v rakouském Heidenreichsteinu, městě nedaleko Jindřichova Hradce. Jedenaosmdesátiletý muž vhodil do urny volební lístek a padl k zemi. Byl mrtev. Nepomohla ani okamžitá pomoc lékaře.

Ubylo návštěvníků restaurací a hospod, konstatují media. Protikuřácký zákon a EET zasáhly vražedně do českého pohostinství. Komu chutná pivo, koupí si levné i dražší v supermarketu a cucá ho doma a vykuřuje na balkóně. Končí jedna hospoda za druhou. U nás skončily dvě. Místo tradičních zakouřených hospůdek s levným pěnivým mokem, gulášovou polévkou, párky a tlačenkou máme luxusní bary, kde se člověk s podprůměrným příjmem cítí jako vůl. A jako s volem se tam s ním také zachází. Velký výběr nealkoholických nápojů a ovocných piv. Dvě deci čisté vody za 50 Kč. Záhadné názvy jídel za astronomické ceny. Může se někdo divit, že tam nejsou hosté? Ani kapsy snobů nejsou bezedné.

Návštěvu lokálů a EET nyní prý podpořil očekávaný vítěz parlamentních voleb Andrej Babiš. Každý jeho zaměstnanec má dostat prémii 10.000 Kč. Můj soused, co v Babišově firmě pracuje, určitě do hospody nepůjde, neb je skrblík, co peníze strká do punčochy. Babišovi by dal hlas i bez úplatku, protože se má u něj dobře. Dobře prý se máme všichni, jako nikdy v historii, tak prý si to ve volbách nemáme zkazit. I to se může stát. O těchto volbách prý rozhodne generace narozená po roce 1989. Znalci života, z jejichž chápání práce a humoru jde hrůza. Těšme se.
Josef Zahradníček

středa 18. října 2017

Sto let od zázraku ve Fatimě

Tři malí pasáčci 13. května 1917 spatřili na louce, nad malým stromem, krásnou paní, která zářila jako slunce. Jmenovali se: Lucia Santo a její bratranec Francisco a sestřenice Jacinta Marto.
 Jak děti potom vyprávěly, zázračná paní s nimi hovořila vlídným hlasem a nakonec jim slíbila, že se jim zjeví vždy třináctý den v následujících pěti měsících.

Zvěst o zázraku se roznesla po okolí, což úřady všemožně se snažily vyvrátit. Skutečnost byla taková, že tři jmenované děti se vždy 13. den s Pannou Marií setkávaly. Doprovázel je stále větší počet lidí, kteří byl svědky zjevení.

K poslednímu zjevení došlo 13. října 1917. V údolí nedaleko desetitisícového města Fátimy se shromáždilo, přestože hustě pršelo, na sedmdesát tisíc lidí. Náhle se rozestoupily mraky a slunce pomalu klesalo k zemi potom zpět na oblohu. Všichni promočení lidé byli náhle suší. Poté všichni padli na kolena. Sedmdesát tisíc lidí potvrdilo zázrak.

Sourozenci Francisco a Jacinta o zázraku svědčili krátce, protože zemřeli v letech 1919 a 1920 na španělskou chřipku. Byli pochováni ve fatimském chrámu. Letos v květnu papež František oba prohlásil za svaté.
Lucia žila v několika klášterech a často mívala svaté vidění. Zemřela v roce  2005 v věku 97 let. Rovněž její ostatky  byly pochovány ve Fátimě.

Většina lidí zázraku věřila, ale vždy se našlo spousta pochybovačů, kteří mluví o tom, že to byla hromadná halucinace vyvolaná dlouhým čekáním na dešti a náhlým vyjasněním oblohy. Jiní mluví o astronomické poruše, avšak astronomové uvedený den žádnou poruchu nikde nezaznamenali. 

Fátima přitahuje lidi z celého světa. Stala se známým poutním místem. Navštěvují ji denně desetitisíce poutníků. Shromažďují se v Cova da Iria, na velkém prostranství, kde je na místě zjevení vybudovaná malá kaple. Okolo prostranství nabízí množství obchodníků náboženské předměty. Ve vzdálenější části prostranství je vybudovaná gigantická bazilika Panny Marie Růžencové v neklasicistním stylu s centrální věží vysokou 65 metrů, která se začala stavět v roce 1928.

středa 11. října 2017

Prezident Zeman versus kameraman. Zahradníček komentuje


O dalším nešťastném Zemanovu  výroku "Vyžeňte toho kamerana, nebo ho zabiju." samozřejmě píší dnes všechna media. Většina čtenářů a posluchačů Zemana odsuzuje. Ale tady něco nehraje.  Buď těch, kteří jeho výrok chválí, je víc, ale mlčí. Nebo průzkumy volebních referencí lžou. Jinak by nemohl mít největší důvěru obyvatel a největší podporu jako prezidentský kandidát. .

Kameraman prý rozzlobil Zemana, když mu přeběhl přes cestu. Připomnělo mi to vyprávění jednoho japonského vědce:

Dědeček onoho vědce byl někdy okolo roku 1895 jako samuraj členem doprovodu japonského císaře Mucuhita při návštěvě jakéhosi důležitého japonského ostrova v Tichomoří. Jeden anglický novinář si chtěl císaře vyfotografovat zblízka a přeběhl mu přes cestu. To ovšem neměl dělat, protože japonský císař byl vlastně bůh. Dědeček- samuraj vytáhl meč a anglickému novináři usekl hlavu. Za tento hrdinský čin si v Japonsku vysloužil uznání.
Velká Británie ovšem tehdy byla světovou velmocí číslo jedna, a tak nemohla nepotrestat zabití svého občana. Poslala na ostrov armádu a Japonce z ostrova vyhnala.
Za viníka toho, že Japonsko ztratilo významný ostrov, byl označen samuraj, jenž chránil císařovu čest a britského novináře zabil. Za ztrátu území nemohlo existovat nic jiného než trest smrti. Císař dal samurajovi jinou možnost než veřejnou popravu. Harakiri.
Dědeček japonského vypravěče pozval na hostinu všechny příbuzné a známé. Najedli se jako při jakékoli běžné rodinné oslavě, po jídle všichni pozvedli číše k přípitku. Dědeček vypil sklenku, vytáhl meč a vrazil si ho do břicha.

Že by podobným způsobem hájil Ovčáček čest svého pána si nelze představit.  Jeho hradní zprávy jsou někdy také jako rány mečem, ale hodně rezavým. O tom, že by mluvčí Hradu uznal nějaký omyl a píchl se někam, třeba jen špendlíkem, v to už vůbec nelze ani doufat.

Mnohem víc než Zeman mě rozesmutnila dnešní cesta přes město. Co všechno si můžou dovolit politické strany propagovat, to můj rozum nebere. Plakáty vyzývající k násilí snad připomínají Hitlerovu volební kampaň, když za příčinu bídy a problémů označil židy. Jestli rasizmus a náboženská netolerance patří do české politiky, potom je s námi amen!

Josef Zahradníček

neděle 8. října 2017

Proč musejí být obyvatelé České republiky chudí

Ekonomka Markéta Šichtařová tvrdí, že kvůli nízkým příjmům na obyvatele jsme chudí. Na vině je spousta faktorů, ale Šichtařová se zaměřila na dva, které považuje za zásadní. Prvním z nich je chování státu ve věci investičních pobídek. Druhým markantním faktorem chudoby je pak chování České národní banky (ČNB). V devadesátých letech jsme byli výborně nastartovaní, mohlo dojít k rychlému, ale stabilnímu zbohatnutí. Ale nedošlo. Rozhovor se známou ekonomkou přinesl magazín Marie Claire.

Zlom nastal v okamžiku, kdy začalo prosazování zahraničních investičních pobídek za každou cenu. Vláda usilovala o každou zahraniční investici. A tedy i o ty horší, které se následně promítly do stavu našeho průmyslu a zaměstnanosti. Touha mocenských struktur po zahraničních investicích vedla k tomu, že jsme přijímali investice, které z nás, jako ze státu, udělaly montovnu. Jako příklad uvádí Šichtařová společnost Amazon, která si za asistence vládních pobídek vystavěla nedaleko Prahy obří sklad. A jaký má sklad společnosti Amazon přínos pro Českou republiku? Podle Šichtařové nulový. Ne-li se zápornými hodnotami.

Šichtařová upozorňuje na to, že snaha nalákat do republiky firmu Amazonu, byla jednou z nejhorších, které se státní struktury za poslední dobu dopustily. Proč? Protože se tímto dostáváme na úroveň levných čínských montoven. Ano, Amazon zaměstná za mizerné platy několik stovek lidí. Ale právě nízká hladina platů bude snižovat celý region, protože v něm nebude docházet k mzdové konkurenci. Živnostník v regionu tak nebude tlačen k tomu, aby zvedl platy svým zaměstnancům a platy pak stagnují. Dochází kvůli tomu k potřebě platy zvyšovat vládním nařízením, tedy zvyšováním minimální mzdy. Vedlejší, ač stejně důležitou, je pak skutečnost, že Amazon své sklady bude brzy robotizovat, lidé tedy přijdou o práci a region se dostane do neskutečných problémů.

Česká národní banka – bandita České republiky

ČNB si vzala za svou ekonomickou politiku to, že budeme konkurovat pouze cenou. A to je zásadní chyba, která nás zase snižuje na levnou montovnu. Vinou jejich intervencí se koruna dlouhou dobu držela na velmi slabé hodnotě. To mělo nahrávat právě zahraničním investicím. Ale jsme zase tam, kde jsme skončili u politiky státu. Kvůli oběma zásahům jsme neustále konkurovali nízkou cenou, ale zároveň i nízkou kvalitou. Nedokázali jsme si vybudovat značku. Model – nízká cena, nízká kvalita – nemá pro budoucnost žádnou hodnotu. My jsme si právě takový model zvolili. 

sobota 7. října 2017

Hon na Babiše vrcholí. Zahradníček komentuje a vypráví

Babišovo hnutí ANO v průzkumech ztrácí podporu. Ještě před dvěma měsíci se hovořilo o jeho padesátiprocentním volebním vítězství. Nestane se. Mnoho psů zajícova smrt. Údajné nesprávné dotace na budovu Čapí hnízdo podráží Babišovi nohy. Už  kdejaký Pepek Vyskoč křičí, že stát byl okraden. Přitom nějakých osmdesát milionů nehraje v Babišově zemědělsko-chemickém dominiu žádnou roli. Je to, jako když dá slonovi malinu. Ale když všichni do něj kopají, proč se nepřidat? V tom se čecháček vyzná.

  S Babišem zdánlivě souvisí i kausy špatných potravin v českých supermarketech. Na internetových fórech jsou čtenáři vyzýváni k bojkotu uzenin vyráběných v Babišových jatkách. Při návštěvě obchodu musí člověka při vzpomínce na výzvy k bojkotu přepadnout smích. Téměř nikdo nesleduje, kde byla uzenina vyrobena, stačí pohled na cenu. Čím levnější, tím dřív prázdný regál.

Potraviny šidí všichni od pekařů přes mlékaře až k uzenářům. Nakonec se s tím ani netají, klidně řeknou, že bez chemických ochucovacích a konzervačních přísad se dnes vyrábět potraviny nedají. Navíc potravinářské stroje jsou tak dokonalé, že zpracují z rostlin i zvířat skoro všechno. Kouzelníci v laboratořích tomu dají chuť a barvu. Továrna po tom chrlí potraviny na běžícím pásu, obchod levně kupuje a zdánlivě levně prodává. A zákazník kupuje a pochutnává si i na pěkně vypadající potravině, přičemž suroviny, ze kterých je vyrobena, by v minulosti nežrala ani dravá zvěř.

Bývali u nás ve vsi tři řezníci. Všichni se snažili prezentovat chutným a levným zbožím.  Žádný nechtěl přijít o zákazníka. Přesto stávalo se to kvůli malichernostem. Nebylo problémem jít k jinému řezníkovi o sto metrů dál.  Osobně jsem to jako kluk nevnímal, ale vím z vyprávění.  Řezníci stále sháněli u sedláků v okruhu asi 15 km a zamlouvali si prasata a dobytek. Věděli prý o každém zvířeti, jak se narodilo. Prasata kupovali o váze nejvýš 70 kg,  jalovice do 300 kg - nejraději kupovali hned mléčná telata. 

Uzenin a masa je zatím v obchodě dost, protektorát a socializmus připomíná "máslová horečka."  Obchod začal máslo zdražovat. Někdo naznačil v mediích, že cena dosáhne 70 až 100 koruna za čtvrt kila - a vstali noví frontoví bojovníci.  Fronty, tahanice u regálů, media mají senzaci. A obchod klidně zdražuje dál. Včera jsem viděl máslo za 68 korun, přitom na jaře se dalo koupit německé máslo za 32 korun. Ministr Jurečka se prý snaží zjistit, proč cena másla najednou tak nesmyslně vyrostla.

Zdražování másla může být signál, že se bude výrazně zdražovat všechno. V roce 2020 by mělo skončit v EU současné dotování zemědělské výroby, což by se mělo projevit právě na cenách potravin.

Dříve se na vesnici máslo nekupovalo. Z mléka se sebrala smetana, případně - kdo měl víc krav - se se smetana od odstřeďáku oddělila na odstředívce, a potom se ze smetany stloukalo máslo. Byla spousta soudků, kbelíků, lahví a spousta strojků, jimiž se dalo doma vyrobit máslo.

Stloukání čili vrcení, jak se u nás říkalo,  másla nevyžadovalo velkou sílu, ale čas. A tak se zaměstnaly děti. Nudná práce, která se nedala ničím nahnat. Mohl člověk točit klikou jako blázen, proces výroby domácího másla měl svou neodhadnutelnou dobu. Někdy se začaly hrudky másla dělat brzy, někdy to bylo nekonečné. Když podmáslí začalo ztrácet bílou barvu, bylo vyhráno. Potom stačilo hrudky másla scedit, vymačkat zbytky podmáslí a radost pohledět  na tu světle žlutou šišku - a ta chuť másla na voňavém domácím chlebu, to byla odměna za námahu. Podmáslí se nevylilo do kanálu, spousta lidí si na něm pochutnávala, zvláště mladé ženy  - nikdy jsem nepátral proč, co se nevypilo doma, dostalo prase.

Dnes prý technologie v mlékárnách tak pokročila, že na jedné straně teče do stroje mléko, z druhé vypadávají už zabalené kostky másla, tvarohu,  sýra a bůhvíčeho, snad i toho podmáslí.

Nejen jídlem se zabývá člověk. Tento týden se hrála kvalifikace pro mistrovství světa ve fotbale, které se bude konat v Rusku. Český tým šťastně vyhrál v Azerbajdžánu  2:1,  ale boj o postup prohrál 0:2 v Irsku. Zahraniční hvězdy, každá z jiné země a jiného klubu, se v českém reprezentačním týmu vlastně jen hledají a poznávají. Není nad to, když základ tvoří hráči z jednoho ligového týmu, jako to bývalo v dobách slavné Dukly Praha.

Z velkým vztekem se vrátili ze Skotska Slováci. Když tam odjížděli, byli si téměř jisti vítězstvím a postupem na MS. Rozhodčí jim hned na začátku utkání vyloučil hráče, museli hrát o deseti, na potvoru si jednu minutu před koncem dali vlastní gól, jímž utkání prohráli.  Slovenský trenér Ján Kozák, jehož pamatuji jako hráče Dukly Banská Bystrica, po návratu zuřil; to prý není náhoda, že stejný rozhodčí je podrazil už podruhé - poprvé jim vyloučil podobným způsobem hráče při utkání s Anglií, které také prohráli. Kozák říká, Slováci by byli na mistrovství světa nepohodlní, že tam FIFA chce mít všechny reprezentace z Britských ostrovů.
Josef Zahradníček.


čtvrtek 28. září 2017

Svátek svatého Václava jako den sváteční. Zahradníček vyhledává data..

Konečně koncem září se začala protrhávat obloha a rtuť teploměru opustila začarovanou třináctku a zamířila ke dvacítce. Tak to zřejmě bude i dnes, na den svatého Václava, patrona země české. Mučedník sv. Václav, jehož v roce 935 nechal zabít jeho bratr Boleslav, se stal symbolem křesťanské Země české, ale to odpůrci křesťanství zvlášť v 20. století odmítali. 

Naši předkové si svatého Václava velmi vážili. Jeho svátek byl oslavován, jeho jménem byly křtěny děti. Jako český a československý státní svátek bylo 28. září, svátek sv. Václava, do roku 1946. Hned po volbách 26. května 1946, které vyhráli komunisté, bylo zrušeno 6 církevních svátků včetně svátku svatého Václava. Jako důvod byla uváděna potřeba prodloužení pracovní doby, aby mohl být splněn dvouletý plán. Postava svatého Václava však byla minulým režimem prakticky vymazána a diskutabilní je i v současnosti. Václav je už jen znám spíše jen jako jakási pohádková oběť bratrovraždy než jako panovník, který usiloval o zapojení české země do západoevropské politiky.

Svatý Václav se dostal na program jednání parlamentu v roce 2000, kdy se objevili návrhy na obnovení 28. září jako českého svátku. Při té příležitosti nelze opomenou projev tehdejšího premiéra Miloše Zemana z 24. března 2000, když vyhlášení 28. září jako státního svátku odmítl se slovy, že by to byla oslava české servility a kolaborace. Komunista Vojtěch Filip navrhl vymazání pojmu svatý Václav ze všech státních dokumentů. Nakonec se sněmovna dohodla na nic neříkajícím Dnu české státnosti.
Velmi spokojen s tímto přejmenováním svátku svatého Václava byl prý Václav Klaus, podle něhož vše minulé je špatné, pouze polistopadové (Klausovy) činy tvoří moderní historii. Doufal, že se jménem Václav v kalendáři bude napříště spojován hlavně on, Václav Klaus.

Uplynulo 17 let a Václav Klaus, zapšchlý odpůrce EU, opustil českou kotlinu a vydal se do bývalé Německé demokratické republiky podporovat postkomunistické rasisty z AfD. Tam jeho názory ještě úplně neignorují. Vůbec mu nevadí, že někdy je jmenován jako Wenzel Klaus. V boji proti Bruselu je schopen zříci se i vlastního českého jména.

Od politiky se vrátím k věcem pozemským. Je drahé máslo a pořád se zdražuje. Lidé ho  kupují do zásoby a cpou do mrazáků. Vypadá to na jakýsi návrat do předlistopadového období. Jako by se nám stýskalo po frontách před obchody a čerpacími stanicemi a po křečkování čili skupování zboží do zásoby. Včera jsem nevěřil svým očím, když jsem viděl dlouhou frontu v lékárně a na chodníku před lékárnou. Nevím na co se tam stálo.  Neviděl jsem tam ovšem ani jednoho frontového bojovníka, který by zažil stání v předlistopadové frontě na prací prášky či zubní pasty. Samí mladí lidé. To musí být v českých genech.
Josef Zahradníček

středa 27. září 2017

Our Shepherd Men book (Kniha 'Naši pastýři')

Roman Catholic clergy, heroes of the WW II. (Katoličtí kněží, hrdinové druhé světové války.)

The main reason for the work and preparation of this book was an attempt to share the light on some of the historical dogmas, still prevailing in the public on the persecution of the clergy during 2nd world war.

The book in preparation contains 471 listed names. 471 of persecuted, imprisoned or killed brave men of Roman - Catholic clergy, victims who risked or lost their lives in the era of 1938 - 1945 during the nazi occupation of Czechoslovakia. Many of these names or stories completely lost for ages, now raised again in this book, testify as an important evidence. It is their personnal courage, empathy, or simple human dignity in the clash with monstrous and evil enemy, in the middle of struggle, fear and oppression in a global mankind´s tragedy. Our Shepperd Men, did not leave their flock. Readers will also find much of the rare photomaterial presented in this planned fully extended issue. Complementary, the title "Our Shepherd Men" also presents personnal memories of Allied forces chaplains, during their service throughout the various battlefields of the Second World War.

One of the reasons behind this book were outrageous claims of some of the leftist Members of Czech Parliament about alleged clergymen collaboration with nazi regime during Second World War in former Czechoslovakia. The resulting collection of was initially printed  only as simple paperback and sent to all clergymen. This time the authors would like to step up higher, to release fully historically extended and continuing search in the proper issue of the book with appropriate booklet, quality paper and book binding.

The title presents simple, yet very important historical and personnal evidence collected and catalogued in Czech republic. Book sheds light on some of the historical dogmas of the time, trying to clarify many of lies, which disgraced honour of the Roman-Catholic clergy in the Czechoslovakia during critical era 1939 - 1945. The title carries another bit of simple truth, with humble effort of putting a light on the historical unjustice and also a certain prejudice. It also contains some of previously unknown or lost facts, together with valuable information for anyone in search on this often controversial subject.

sobota 23. září 2017

Tento nepříjemný způsob podzimu. Zahradníček za kamny.


Tak mizerné počasí, jako je letos, v září už hodně dlouho nebylo. Bývaly v minulých letech nízké ranní teploty, ale během dne zasvítilo slunce a rtuť teploměru se často dotýkala pětadvacítky nebo vyššího stupně. Chladno, šero, mrholení, to je vizitka letošního září.

Ten svět se nějak moc rozbouřil. V americké Floridě nejdříve zle zatápěla vichřice Irma, po ní přilétla na ostrov Dominika  divoká Máňa a smetla všechny střechy. Rovněž v severním Německu řádila vichřice se záplavami. Záplavy jsou nyní na severu Polska, kde předevčírem spadlo více než 100 litrů vody na metr čtvereční. V Tatrách napadl sníh.

Naše politiky, zkušené i nové adepty na poslanecká křesla, počasí samozřejmě zajímá jen tehdy, pokud by jim pomohlo k hlasům voličů. Jinak sedí v teple, či ve velkých drahých autech objíždějí  domovy důchodců a školy a shánějí voliče. Slibují hory doly, hlavně demokracii a svobodu. Ty jsou levné a plnění slibů se nedá ničím změřit. Některé strany slibují blahobyt pro všechny, některé jen pro někoho. Vzájemné štvaní a napadání. Výsledkem takových slibů je jen dělení společnosti. Ze závisti a nenávisti šedé masy se vždy dá vytěžit politický materiál.

Legračně vyzněla cesta prezidenta Zemana do USA. Prezident dostal vyznamenání od nějakého neznámého židovského spolku, vyfotografoval se s americkým prezidentem a promluvil v OSN. Zřejmě nevnímal mezinárodní prostředí a mluvil tak, jako mluví ke svým příznivcům-voličům doma. On ho stejně mimo českých diplomatů a českých novinářů asi nikdo neposlouchal, takže nakonec je jedno, co říkal, jestli si chtěl udělal ostudu, nebo ne.

Dříve než u nás se volby do parlamentu uskuteční v Německu. Velkým favoritem je opět Křesťansko-demokratická unie vedená dosavadní kancléřkou Angelou Merkelovou. Tato dáma pije nejvíc krev českým komunistům a klausovcům. Denně chrlí česká media, v podstatě ovládaná penězi politických stran, na Merkelovou špínu, Němci však jí věří a jsou vděční za to, že mohou žít v hospodářsky a kulturně nejvyspělejší zemi Evropy.

Česká media mají nyní další téma na štvaní primitivních lidí proti Evropské unii. RUM čili TUZEMÁK!!!  Kdosi v Bruselu zjistil, že tresť, ze které se vyrábí český Tuzemák by mohla obsahovat látky způsobující rakovinu. To je voda na mlýn českých pisálků. Hned začali psát, že jeho výroba bude zakázaná. To samozřejmě platí na českou spodinu, a zdá se, že hlavně na tu, která rum ani nepije.

V pátek 22. září 2017 byl vyhlášen Evropský den bez aut. Žalostný výsledek. Auta nebyla jen tam, kde byl prostor uzavřen policí. Auto doma nechalo snad jen pár jedinců. Veřejnost o akci ani moc nevěděla, navíc přinutit některé mladé lidi, aby do práce nejeli autem, ale veřejnou dopravou, je téměř nemožné. Znám několik lidí, kteří nejsou schopni dojít pěšky pro cigarety nebo do hospody ani 200 metrů. Mají vzor  třeba ve vrcholových sportovcích. Náhodou jsem viděl a slyšel hráče profesionálního druholigového fotbalového klubu, jak se na soustředění zlobili před hotelem, že nemají přistavený autobus na cestu do bazénu vzdáleného 150 m. Na druhé straně fotbalistům nezávidím běhání po hřišti v současném sychravém a větrném počasí. Tentokrát mám na mysli amatéry z chudých klubu v nižších soutěžích, jezdící na utkání vlastními auty.

Myslím, že letošní podzim nám přichystá mnohá překvapení klimatická, politická a jiná. Některým lidem se žije lépe, některým hůře, ale celkově  lze napsat, že na takové životní úrovni jako nyní nikdy se v naší zemi nežilo. Některým lidem to vadí, a je dost takových, kteří by chtěli, aby jen oni se měli dobře, a ostatní špatně.  Takový je také svět.

Josef Zahradníček, 23.9.2017
Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.