Google

Fotogalerie

Prohlížeč se objeví po kliknutí na obrázek.

neděle 19. listopadu 2017

17. listopad bez Zemana. Zahradníček komentuje

Letošní oslava výročí listopadového převratu proběhla už téměř podle mých představ, bez strašáckých projevů Zemana, Klause, Sládka, Konvičky a jiných. Zdá se, že lid je zklamán  tím, co letos zvolil, a neví proč a proti komu se bouřit.

Pamětníků listopadových událostí ubývá, za těch 28 let je jich asi o třetinu méně. Těm, co tehdy  proháněli hračky v mateřských školách, nezbývá než vymýšlet jaké konspirace tehdy komunisté,StB a Havel prováděli. Skutečnost byla však daleko jednodušší.  V Kremlu seděl Gorbačov, který odmítl  komunisty v hospodářsky zablokovaných zemích Varšavské smlouvy dál vodit za ručičky a chránit. Nejdříve opuštěnost zaregistrovali v Polsku a Maďarsku a ustoupili opozici, Východní Německo také komunisté už nebyli schopni ukočírovat, takže svět očekával, že skončí i v Československu, kde však byli, stejně jako v NDR, pod jistou ochranou Sovětské armády. SA, jak se ukázalo, nesměla do pražských záležitostí zasahovat. Byla to především mnichovská rozhlasová stanice  Svobodná Evropa, které se v průběhu roku 1989 dařilo prostřednictvím oficiálních zpravodajů  západních medií získávat informace o činnosti československých disidentů a hned je šířit v éteru. Svobodná Evropa, a další rozhlasové a televizní stanice v západních zemích navedly studenty k demonstraci 17. listopadu. Je zřejmě pravdou, že směr pochodu se rozhodly řídit komunistické orgány zastoupené především Socialistickým svazem mládeže.

Co se dělo potom byly více, či méně povedené improvizace. Je nevyvratitelné, že českoslovenští disidenti, k nimž se upíral demokratický svět, byli naprostí političtí amatéři, kteří vůbec nepočítali s tím, že komunisté odstoupí. Pokud by počítali s převzetím moci, museli by mít dávno předem připravené lidi na místa ve vládě. Disidenti zřejmě počítali s tím, že se vrátí předúnorová situace, bude vládnou Národní fronta včele s komunisty, kteří budou nuceni ustupovat požadavkům ostatních stran. Toto zvrátili komunističtí ekonomové z Prognostického ústavu, kteří se vloudili do Občanského fóra a přesvědčili disidenty, že až na prvním místě ve státě není pravda a láska, ale ekonomika. A tak to pokračuje až do dnešních dnů.

Je pravděpodobné, že zde bude Babišova menšinová vláda s podporou komunistů, Okamurovců a přeběhlíků z ostatních stran. Zábavy bude jistě dost. Mě baví právě České dráhy. Napadlo mě, že bych se vlakem podíval do Vídně. Předpokládal jsem nejkratší spojení; z Tábora do Českých Velenic, a tam přesednout do rakouského rychlíku na Vídeň. Dříve, před rokem 1990, přes Tábor a Třeboň jezdívaly do Vídně denně nejméně 4 rychlíky, ale tehdy jsme nesměli cestovat přes hranice. Dnes je Rakousko jaksi zakázané pro České dráhy. Požádal jsem České dráhy o vyhledání spojení, především mě zajímala cena. České dráhy mi nabídly úžasnou trasu: Tábor -České Budějovice - České Velenice - České Budějovice - Linec - Vídeň. Celkem čtyři přestupy, délka jízdy 6 hodin 15 minut a cena 1258 Kč. Jak vidět České Velenice jsou u Českých drah ignorovány, přestože odtud odjíždí každé dvě hodiny vlak na Vídeň. Rozhodl jsem se pro svou vlastní nejbližší trasu z Tábora přes Veselí nad Lužnicí (přestup) a Třeboň do Českých Velenic, která vyjde na 120 Kč a trvá 1,5 hodiny. Cesta z Českých Velenic do Vídně trvá 2:02 hodiny. Celkem mi cesta do Vídně, včetně půlhodinového čekání ve Velenicích bude trvat 4 hodiny, tedy o 2 hodiny méně než podle ČD, a bude levnější. Ale zase neuvidím větší kus světa včetně Budějovic a Lince. Ještě musím prozkoumat rakouský systém slev.

Kdoví jak ve Vídni, ale v Čechách zima s námi začíná pěkně laškovat. Vrstva sněhu už v listopadu, to není obvyklé. Zdá se, že předpovědí o tuhé zimě se začínají naplňovat. I když všechno může být jinak, zima se vyřádí v listopadu a vánoce budou na blátě.                                            
Josef Zahradníček                           

pátek 17. listopadu 2017

Glyfosát je nutné zlo

Byla na jisté rozhlasové stanici beseda o glyphosatu. Páteří besedy byly nářky o žlutých podzimních polích, neboť na podzim zemědělci prý všechny pole postříkali chemickou látkou zvanou glyphosat, která je karcinogenní, přeloženo do lidové mluvy způsobuje rakovinu


Zajímavé na tomto pořadu bylo, že v něm mimo ekologicky nabroušené redaktorky účinkovali jen ekologové a různí maloměstští prdolové, kteří roztřesenými hlasy sdělovali světu, že je zemědělci vytrvale glyphosatem tráví. Ti, kteří o chemii a zemědělství skutečně něco vědí, do takových pořadů nejsou jako diskutéři vhodní.

Glaphosate, který se v českém zemědělství používá už od 70. let minulého století, pod označení Roundap, je - tak jako každý jiný chemický přípravek -nebezpečný, pokud se s ním nezachází podle pokynů výrobce, což je v tomto případě britská firma Monsanto. Přípravek ničí zelenou hmotu rostlin - a to je zatím jediný škodlivý účinek, který mu byl prokázán.

Normální smrtelník z východní Evropy samozřejmě nemůže mít přehled o boji velkých chemických společností, které vydělávají v každém okamžiku miliardy. A přípravky Roundap obsahující glyphosat se prodávají a používají na celém světě, takže příjmy z jejich prodeje jsou astronomické. Nepoužívají se jen v zemědělství, na polích, sadech a zahradách. Jsou používány v ohromném množství při likvidaci trávy ve vodních nádržích a vodních tocích, neobejdou se bez něho ani lesníci. Je používán k likvidaci nevhodné trávy  v městských parcích, na chodnících.  Je jistě jen hodně málo zahrádkářů, kteří na poličce v chatce nemají lahvičku či sprej s Roundapem, která nechybí ani majitelům větších či menších domů.


A najednou je tady pokřik o škodlivosti glyphosatu. EK vyslyšela povyk konkurenčních výrobců chemických přípravků a rozhodla se jim pomoci alespoň prohlášením o výzkumu škodlivých účinků glyphosatu. Snad se povede o něco snížit jeho používání, i když škodlivost není prokázaná.

Glaphosat se u nás používá hlavně k hubení Pýru plazivého na orné půdě. Tato rostlina má úžasnou schopnost množit se oddenky. Nejvíc se jí daří ve vlhčí písčité půdě, ale je schopná růst třeba na skále. Pokud se rozšíří v obilí nebo bramborách, je schopna zcela zlikvidovat porost hlavní plodiny. Problémy s pýrem byly i v minulosti, kdy jediným způsobem likvidace bylo intenzivní hospodaření, střídání plodin a co nejčastější orba, vláčení a kypření.  Oddenkům pýru nedělá dobře pobyt na slunci, během krátké doby vyschne. Hospodáři už v 19. století věděli, že zárukou úrody je pole zbavené plevelů. Toho dosáhli právě častou kultivací, pohybem půdy, kdy se pýr dostal na povrch a byl vyvláčen na řady, po uschnutí spálen. Jiným způsobem ničení bylo střídání plodin, okopanin, luskovin, jetelovin a obilních směsek ke krmení. Němci tvrdívali, čím více druhů plodin v osevním postupu, tím menší náklady a větší výnosy. To si bohužel současné zemědělství nemůže dovolit, a tak se střídají maximálně 4 plodiny, přičemž hlavní plodinou je řepka.

Je jistě pravdou, že některé zbytky chemických přípravků na ochranu rostlin, které se do rostlin nedostanou,  zůstávají kratší či delší dobu v půdě a jsou odplavovány do vodních toků, ale je také pravdou, že zemědělská půda, především ta humózní,  kde je dostatek organické hmoty, má úžasnou schopnost chemikálie likvidovat. Kdyby tuto schopnost neměla, musela by zemědělská půda mít úplně jinou podobu a vlastnosti, a lidstvo by z větší části už vyhynulo.

Kdo pracuje v zemědělství od padesátých let minulého století, ví, že do půdy přišlo už takové množství hnojiv a chemikálií na ochranu rostlin, že místo tmavé ornice by musela být bílá kůra.  Pomineme-li používání prokazatelně škodlivé chlorované uhlovodíky HCH a DDT, které byly používány na porosty brambor v dávkách až stokrát vyšších než bylo třeba, je třeba připomenout chemické hubení pýru v 60. a 70. letech. Proti dávkám 45 kg ruského TCA  na 1 ha nebo 15 litrů vychodoněmeckého (NaTa?) jsou 3 litry Roundapu pro přírodní prostředí lahodou. Přitom Roundap likviduje pýr na 100%, v případě jmenovaných přípravků byl  úspěch, pokud alespoň trochu pýru ubylo.

Rozhodně by bylo lepší chemické přípravky v zemědělství vůbec nepoužívat, ale to by znamenalo mnohonásobné zdražení potravin, neboť častá orba a jiná nechemická opatření proti plevelům jsou dražší než chemie, navíc emise produkované zemědělskými stroji by zamořily ovzduší. A návrat k ekologickým koňským a volským potahům a ruční práci není už možný. Proto na závěr lze konstatovat, že glyphosat je nutné zlo.

neděle 12. listopadu 2017

Prezident Zeman sám sobě vyléčil cukrovku. Zahradníček komentuje

Letos přišlo dušičkové počasí o něco déle, tento týden přišel první mrazík, neboli zima hlásí příchod. Jaká bude? Předpovědi meteorologů jsou tak protichůdné, jako názory českých politiků.

Nuž se nechal slyšet nejeden myslivec, že podle toho, jak je zvěř vykrmená, bude zima dost tuhá. Příroda prý tuší velkou zimu, a tak zvěř si dělá zásoby energie, aby ji přežila. Něco takového mi potvrdil i jeden chovatel králíků, jehož králíci prý v současnosti mají velké množství sádla, i když nežerou nic jiného než trávu a seno.

Připravoval jsem se napsat komentář po utkání Plzeň-Slávie, ale musel bych se neslušně vyjádřit o pražských novinářích, kteří nejsou schopni plzeňskou ligovou suverenitu strávit, a tak hledají na Viktorii kdejakou špínu. Ze stejného hnízda jako ti novináři zřejmě je současný trenér reprezentačního týmu Jarolím, který ve včerejším utkání proti Kataru "dokonce" zařadil do sestavy jediného hráče Plzně. Zato sparťany a slávisty se to tam jen hemžilo. Vyhráli 1:0 a v pražském tisku dnes zřejmě bude  Jarolím vyzdvižen na výsost.  Kdo utkání viděl musí uznat, že český tým vyhrál zásluhou velkého štěstí. Katařané totiž měli více šancí, jeden gól jim rozhodčí neuznal, o další připravil odpískáním ofsajdů, které nebyly.

Největším plusem na utkání v Dauhá bylo, že čeští hráči i šéfové fotbalu, novináři i televizní diváci viděli na vlastní oči, že dobrý fotbal se hraje i v téměř neznámých malých zemích, které v minulosti patřili k těm nejzaostalejším. Do exotických zemí už se nejezdí jako dříve na turistický zájezd pro hráče, kteří by se jinak za hranice ani nepodívali. Dnes není problémem pro toho, kdo na to má - ligoví hráči by měli mít -  odletět jako turista do kterékoli části světa.

 V padesátých a šedesátých letech minulého století v zimě vyrážela reprezentace také do světa, několikrát na turné do Jižní nebo Střední Ameriky. Byla to mimo dobré přípravy i odměna pro hráče, za dobré výkony. Protože o každé cestě sportovců za hranice rozhodovaly politické orgány, byla Jižní Amerika i politicky tím nejvhodnějším cílem, kde se dal propagovat i sportem komunizmus. Cesty do nepřátelské západní Evropy na přátelské zápasy sice se také konaly, ale za doprovodu početného funkcionářského týmu, který toho o fotbalu příliš nevěděl. Tento tým samozřejmě cestoval s hráči i do té Jižní Ameriky, i do zemí evropských spřátelených.

Doufejme, že už nikdy nebudou sport řídit politické orgány ÚV, i když současná povolební situace by mohla nějaké diktatuře nahrát. Postkomunistická šedá voličská masa oznámila, že něco chce, ale neví co. Stýská se jí po diktatuře proletariátu. Toho samozřejmě využívá "proletář" Babiš, který otevřeně hlásí, že chce sám řídit český stát jako firmu, tedy jako svůj Agrofert.  To je jedna tragédie. Druhou tragédií je, že přesvědčil postproletářské občany o tom, že dovede prohánět drobné zlodějíčky a podvodníčky.  Ukradená miliarda tady, támhle, nervózním důchodcům nevadí, ale to že si hospodský nebo soukromý zemědělec koupil nový kabát, je přivádí k záchvatům zuřivosti. "Okradli stát na daních," řve nejeden můj známý.

Velice mě rozesmál prezident Zeman, když oznámil, že minulou sobotu se nacpal sladkostmi, čímž vyhnal z těla cukrovku. Život tropí hlouposti, doktoři vzdychají nad diplomy. Ještě lepším vtipem je to, že Zeman chce hodit českou ústavu do záchodu, ignorovat hlasování  parlamentu o důvěře vládě a schválit Babišovu menšinovou vládu, které slíbili podporu komunisté. Ke stejnému kroku je zřejmě odhodlaná rasistická SPD a zřejmě i mocichtivá ODS.  O prezidentských volbách napíšu snad příště, po 17. listopadu.

Josef Zahradníček

středa 8. listopadu 2017

100 let od výstřelu z Aurory - a žádné veřejné oslavy

Včera 7. listopadu 2017 uplynulo 100 let od legendárního výstřelu z Aurory. Už 28 let výročí této osudové rány nedoprovází u nás vlajkosláva, transparenty a povinné manifestace na náměstích. Rána to byla opravdu tak silná, že s jejími následky se lidstvo potýká dodnes. 

Není zde třeba opakovat dějiny této revoluce, neboť ti starší s ní byli každoročně seznamováni na všech stupních škol. Rovněž tak i pracovní kolektivy, které k tomuto datu vypisovaly závazky, jak budou ještě lépe a poctivěji pracovat. Malé děti tento den se svými rodiči pochodovaly za soumraku s rozsvícenými lampióny po hlavních třídách našich měst a návsích malých osad. 

Špatná obrana Zimního paláce a podcenění malé skupinky bolševiků měly za následek dějinnou katastrofu, s níž se podstatná část světa potýká dodnes. 

Svět před 100 lety udělal velkou chybu, když umožnil Vladimíru Uljanovovi převézt v zapečetěném vagónu 50 milionů říšských marek. Domluvený mír na východní frontě byl vykoupen jak Leninovou a Stalinovou mocichtivostí. 

Svržení cara Mikuláše II. bylo logickým vyústěním neúspěchů na frontě. Nastolení demokratické vlády knížete Lvova a později Kerenského bylo sice správným krokem, který však nepočítal s možností, že se objeví skupina bolševických šílenců, pro které bude lidský život méně než mávnutí ruky. 
Stalin a Chruščov

Líbivá hesla o vládě lidu, o rozdělení půdy atd. na  obyvatelstvo  zabírala, takže se dařilo utajovat masové popravy odpůrců režimu. Leninovi hromadné popravy nedělaly žádné vrásky ani výčitky svědomí. "Copak lze dělat revoluci bez poprav?" bylo Leninovo krédo. Jeho mozek, v té době již nepochybně byl zasažený syfilidou a nebyl schopen uvažovat. Kulka do hlavy jako odpověď na jiný názor se stala na dlouhá léta bolševickou tradicí, kterou posléze ještě  rozvinul Gruzínec Džugašvili. Tomu se podařilo zabíjení lidí ještě zdokonalit, zvláště zabíjení svých soukmenovců.

Celá dvacáté století dějin Ruska je obdobím katastrof. Bída obyvatelstva byla šlechtěna bolševickou demagogií. Hladomor na Ukrajině, tehdejší obilnici Ruska, kterému padlo za oběť 6-7 miliónů lidí a byla vystřídána vyvražďováním Tatarů, Poláků, Židů, duchovních, respektive všech, které Stalin podezříval z nekalé činnosti proti své osobě. Před válkou nechal popravit velitelský sbor, důstojníky od majora nahoru, což mělo za následek naprosto tragický začátek vstupu do války s Německem. Do své smrti v roce 1953 stačil Stalin usmrtit prakticky všechny své staré spolubojovníky. Po válce už Stalin podezříval kdekoho a jen jeho smrt uchránila od vyvraždění dalších skupin obyvatelstva, například všech lékařů.. 

Ani Stalinovi následovníci se nechovali láskyplně. Byly sice ukončeny masové popravy, z gulagů se vrátilo torso přeživších, ale režim si stále držel svou hegemonii a své odpůrce zavíral do psychiatrických ústavů. Nikita Chruščov i Leonid Brežněv považovali střední Evropu za své léno a svým satelitům umožňovali "omezenou suverenitu", kterou Československo poznalo v srpnu 1968.

 Dějiny Ruska ve dvacátém století jsou poznamenány krví, avšak touha po silném a krutém vůdci z velké části přetrvává. Dodnes je masový vrah Džugašvili  hodnocen jako třetí největší Rus v dějinách země, i když Rusové ani nevědí proč, protože výstřel z Aurory už neoslavují ho jako dříve. 

neděle 29. října 2017

Sláva na Pražském Hradě a vichřice. Zahradníček komentuje

Dnes ráno skončil opět letní čas. Normální (zimní) čas odstartoval 29. října 2017 a hezky zostra, vichřicí tak důkladnou, že se na ni bude dlouho vzpomínat - a nejen v českých končinách. Rok 2017 byl na vichřice mimořádně bohatý. Ty letní bouřkové vichřice byly silné, ale krátké, ta dnešní je předpovídaná až do zítřka. Potíž velká asi bude v tom, že se nejedná o nějakou okresní bouřku, ale řádnou fujavici v celé severní a střední Evropě, možná i v jižní.

Ke cti meteorologů slouží, že vichřici a její průběh dokázali předpovědět s dvoudenní přesností.  To nebývalo obvyklé. Rovněž se jim povedlo předpovědět tragédie a velké škody způsobené větrem.

Zima tedy podle kalendáře je v nedohlednu, ale ohlašuje se vichřicí hodně viditelně a slyšitelně. Vůbec by nevadilo, kdyby toto byl její vztek vybitý na dlouhou dobu. Kdyby vichřice přišla ve největší síle včera večer, když na pražském Hradě se rozdávaly metály na oslavu neexistujícího Československa, dalo by se uvažovat, že to byl trest boží za pýchu a rouhání. Za napodobování komunistických řádů práce.
 
Troška, Urbanová, Vondráčková
Prezident Milouš Zeman vyznamenává především ty lidi, "kteří s ním mluví," potom lidi pasivní, kteří neodsuzují veřejně jeho proruskou a pročínskou politickou orientaci.  Herci Jan Skopeček, Luďek Sobota nebo Slovák Juraj Kukura byli jistě dobří. Slávu ovšem získali nejen za umění, ale také za loajalitu k normalizačnímu režimu, který jim prostřednictvím kulturních referentů umožnil vystupovat ve filmu, televizi a rozhlase. Jiní herci byli také dobří, ale do televize nesměli, takže se o nich neví. Totéž platí i o zpěvácích. Nohavica na Hradě viditelně trpěl žízní, což se mu za socializmu málokdy stalo. No snad si to po oslavě vynahradil. Jediný, kdo ocenění odmítl převzít, byl syn zesnulé Věry Špinarové Adam Pavlík. Tomu se říká charakter. Jeho matka by ji od Zemana nepřevzala, protože ho nesnášela.
 
Rozesmátí Okamura a Filip na Hradě
Prezident Zeman brzy bude zřejmě ve velké roli, bude při zachování ústavního pořádku muset ukázat, jestli je velkohubým rétorem, nebo  uvažujícím prezidentem.  Zatím je po volbách z minulé soboty nová vláda v nedohlednu. Zeman slíbil, že podle starých pravidel požádá o sestavení vlády představitele nejúspěšnější strany, jímž je Andrej Babiš. Toto ovšem nemusí vyjít, protože Babiš nedá dohromady důvěryhodnou vládu ani s Okamurovými rasisty, kteří se  na získání moci třesou jako ratlíci. Demokratické strany zatím odmítají jakékoli Babišovy nabídky, Piráti zatím mají trochu jiné zájmy než vysokou politiku, a právě proto penězům lehce dají přednost před solidaritou s demokratickou frontou.

Babiš proto slibuje menšinovou úřednickou vládu složenou z ANO a z tzv. jím vybraných odborníků. Pokud takovou vládu Zeman jmenuje a sněmovna jí nedá důvěru, což může být proces na půl roku, může Zeman v příštím roce vyhlásit nové volby. A jak nové volby dopadnou, když se do té doby nepodaří Babišovi prokázat daňové podvody? Dostane víc hlasů než před týdnem. Babiš totiž volebními sliby dokáže nalákat čecháčky i burany. Jestli v současnosti otázka vlády připomíná komunistický Vítězný únor 48, za rok může připomínat tažení Adolfa Hitlera v roce 1932 od voleb k volbám, až získal absolutní moc.

O politice může mluvit a psát každý, i když jí vůbec nerozumí - viz předchozí odstavce - lepší je někdy komentovat fotbal. Lidé se v tomto uplynulém týdnu bavili domácí porážkou železné a zlaté Sparty s Ostravským Baníkem, který jako nováček se potácí na dolních stupních tabulky první ligy. Pro Spartu to samozřejmě není dobrá vizitka, zvláště, když se v létě chlubila nákupem celé jedenáctky fotbalistů za půl miliardy. K tomu získala ještě sebevědomého mladého italského trenéra. Ligovou tabulku ovšem vede Viktoria Plzeň, která na podzim ještě neztratila ani bod. Při pohledu na hru je vidět, že Plzeňáky asi nejvíc trápí ta suverenita. Do každého zápasu hráči nastupují s vědomím, že jednou musí ta vítězná šňůra skončit. To se projevuje na opatrné hře, Viktorie už soupeře nepřehrává jako dříve, kdy sice ovládala pole a byla hodně agresivní  před brankou soupeřů, proto góly střílela hodně z penalt. A penalty ty jsou z 90 procent problematické, záleží jen na rozhodčích. Proto si Plzeň vysloužila pověst o podplacených sudích. Letos je situace trochu jiná, Plzeňští hrají opatrně, nekopají penalty, ale střílejí góly ze hry.

Občas pohlédnu z okna a vidím, že i přes dvoudenní varování meteorologů jezdí jedno auto za druhým. To je děsivé, kolik lidí musí riskovat a nutně vyrazit na silnici. Říkají, že nutně. Jak jsme se za posledních dvacet pět let změnili. Před rokem 1992 byl jen zlomek nutných výjezdů. Byl drahý benzin, nedostatek náhradních dílů a rozbité silnice. Každý si auto šetřil  jen na tu skutečně nejnutnější jízdu k lékaři, na úřad nebo na převoz něčeho, co se nedalo vézt v autobuse. Kdo neměl spojení jel na kole nebo si pořídil malý motocykl. Současná polistopadová generace už ani chodit moc neumí, ani jezdit na kole. Včera jsem byl na  akci v nedaleké vesnici a byl jsem tam jako jeden ze dvou kolařů. Skoro všichni mladí lidé tam byli s osobními auty, včetně těch velkých a tlustých aut, i když to měli z domova jen sto metrů. Někteří ještě blíž. Za tu dobu než najdou místo k zaparkování by tam byli několikrát pěšky. Ale chodit pěšky není moderní. Kdo nejede autem, jako by neexistoval.

Josef Zahradníček

Československo od Beneše ke Klausovi a Mečiarovi

Že se komunistům po roce 1945 podařilo ovládnout Československo a napojit se na politiku a ekonomiku Sovětského svazu, nebylo tehdy pro běžně informované občany žádným velkým překvapením. Bylo to přání  exilového prezidenta Edvarda Beneš, který spojenectví se Sovětským svazem prosazoval  už ve třicátých letech a intenzivně po celou dobu 2. světové války.
Husák a Beneš
 Edvard Beneš, který v roce 1938 z Prahy uprchl před odpovědností a potom šest let v Londýně za sovětské peníze vymýšlel  poválečné intriky vůči českým Němcům a agrárníkům, v květnu 1945 se vydával za Stalinova pomocníka při porážce Německa.  Stalinovi naopak na Benešovi zdaleka nezáleželo tolik jako tom, že  prostřednictvích  československých komunistů, bezmezně mu oddaných, získá rozhodující vliv ve Střední Evropě.

Beneš v květnu 1945 sliboval, že "bude provádět" socializmus, což potvrdil  diktátorskými dekrety (zabavení majetku všech Němců a znárodněním bank, dolů a hutí). Komunista Gottwald byl opatrnější, když sliboval mírnou cestu k socializmu, zachování drobného podnikání a soukromé vlastnění a obdělávání zemědělské půdy. Nebylo však podstatné, co nejvyšší představitelé země slibovali, ale jak se sovětským poradcům podaří zformovat  řady československých komunistů, silová ministerstva a československou státní bezpečnost.

Arogance s jakou Beneš prosadil obnovení Československa z roku 1938 zaskočila především Slovensko. Beneš se Slováky jednal jen o vnitřním uspořádání společného státu, který bral jako hotovou věc, o které nesměl nikdo pochybovat. Slovensko bylo oficiálně na straně poraženého Německa, nemohlo si příliš vyskakovat, a tak se raději ukrylo pod Benešova křídla. Slovenské nacionalisty se Benešovi a českým komunistům podařilo hned zpočátku přidržet zemi, i když tehdy mladý slovenský šovinista Gustáv Husák toužil po něčem jiném: „Nechceme protislovenský centralizmus z prvej republiky a odmietame protičeskú autonómiu a bábkový samostatný štát…" 
Beneš a Gottwald
 Požadavky na spolkové uspořádání byly hned po válce prezidentem "Budovatelem" smeteny se stolu. Trvalo to až do roku 1968, než se podařilo Husákovi federativní uspořádání státu prosadit. Slovenské hospodářství do té doby bylo řízeno z Prahy, avšak o násilných metodách komunistického režimu v českých zemích a chudobě některých oblastí, neměli Slováci ani potuchu. Neměli tušení ani slovenští horníci a dělníci, pracující především na Ostravsku, Mostecku a v Praze, protože podle svých vznešených příjmů měli dojem, že všichni Češi žijí v blahobytu. Při porovnávání s průměrnými příjmy třeba na Vysočině či v jižních Čechách by se Slovensko asi divilo, jak bylo na tom dobře.

Přes všechny ekonomické a kulturní odlišnosti hlavní příčinou rozdělení Československa v roce 1992 byly touhy slovenských politiků napodobit Slovenskou republiku z let 1939-1945 a vládnout si sami. Když to šlo za války - třeba i s úzkými kontakty na nacistickou Německou říši - proč by to nemohlo jít po roce 1989, když je konečně možnost se osamostatnit, ať to stojí cokoli. Mečiarovi, Zelenayovi, Černogurskéma i dalším slovenským politikům se jako argument hodil nesouhlas s Klausovou divokou privatizací.
 
Mečiar a Klaus

Omezení výroby ve zbrojovkách a náhlá vysoká nezaměstnanost samozřejmě přispěli k protičeským náladám na slovenské veřejnosti. Jak na straně Klause a jeho tunelářů, tak na straně Mečiara a jeho nacionalistů byla především  snaha převést státní majetek, o němž měla veřejnost jen hodně vzdálený přehled, na svá konta. Dva kohouti na jednom smetišti nechtěli být, proto místo jedné zlaté horečky, vypukly dvě, česká a slovenská. Obě byly doprovázeny nejvyššími stupni kriminality, včetně vražd.

pátek 27. října 2017

Atentát na J.F.Kennedyho pořád s otazníky

Atentát na Johna F. Kennedyho, pětatřicátého prezidenta USA, je i po čtyřiapadesáti letech opředen záhadami, nevysvětlitelnými okolnostmi a samozřejmě i mýty a konspiračními teoriemi. Vražda populárního politika skončila ve ztracenu, obžalován nebyl nikdo.

Údajný Kennedyho vrah, čtyřiadvacetiletý Lee Harvey Oswald, byl zatčen nedlouho po atentátu 22.11.1963. Souzen však nikdy nebyl. O dva dny později, kdy byl převážen do speciálně střežené věznice, byl zastřelen majitelem dallaského nočního klubu Jackem Rubym, jenž brzy po zatčení zemřel na rakovinu.

Vyšetřovací komise, kterou v prosinci 1963 ustavil Kennedyho nástupce Lyndon Johnson, dospěla k závěru, že Oswald byl jediným střelcem a že jednal na vlastní pěst. V roce 1977 ustavila Sněmovna reprezentantů zvláštní komisi, která měla za úkol případ znovu prošetřit. V roce 1979, po dvou letech vyšetřování, mluvila komise o více střelcích a o možnosti širšího spiknutí proti Kennedymu.

Důkazy však dodnes zůstávají rozporuplné. Nejasný zůstává například "čtvrtý" výstřel, který zaznamenala část svědků z opačné strany, než střílel Oswald. Překážkou ve vyšetřování byly také některé chybějící údaje o pitvě. Proto se stále mnoho lidí přiklání k názoru, že Kennedy se stal obětí tajemného spiknutí.

Nejčastěji se hovořilo o mafii nebo o kubánských emigrantech z Miami, kteří se na Kennedyho zlobili, že jim nepomohl při proticastrovské operaci v Zátoce sviní. Rovněž se spekulovalo o pomstě amerických zbrojařských firem, které poškodilo ukončení operací proti Kubě a které se obávaly stažení vojenských poradců z jižního Vietnamu.

Spekulace o mafiích nejdůvěruhodněji vyvracejí experti v oboru akustiky v Sommerville ve státě Massachusetts. Proto  bude i atentát na Kennedyho, tak jako všechny atentáty na významné osobnosti, předmětem dohadů navždy. (foto:i MSNBC News)

pondělí 23. října 2017

Před 100 roky bylo patentováno první strojní dojící zařízení

100 let u je známo dojící zařízení. Před 100 roky byl uznán patent dojícího zařízení švédské firmy "De Laval Milker". Toto zařízení založené na vakuové pumpě a pulsátoru, učinilo přelomový krok v zemědělství a mlékárenském průmyslu na celém světě.

Za autora vynálezu je možné považovat Novozélanďana Normana Johna Dayshe, kterrý svůj nápad v roce 1913 přivezl do USA a hledal někoho, kdo by projekt realizoval. Podařilo se mu najít firmu DeLaval, ve které se mu v roce 1917 podařilo dokončit projekt dojícího zařízení. Dojící zařízení založené na vakuové pumpě se postupně šířilo po celém světě.

Firma DeLaval je i v současnosti vlajkovou lodí mlékařské techniky. Vlastní na 1500 patentů a 300 vynálezů. Firmu DeLaval založil Gustaf de Laval, který se v roce 1845 ve Švédsku narodil francouzským přistěhovalcům. V roce 1878 Gustaf de Laval patentoval odstředivku na mléko a několik dalších strojů na zpracování mléka. De Laval je držitelem 92 patentů. Byl zakladatelem 37 podniků.
V současnosti společnost DeLaval patří k největším a neúspěšnějším výrobcům techniky pro zemědělství a potravinářský průmysl.

Voliči pod vlivem vesmírných bouří. Zahradníček komentuje

Volby do Poslanecké sněmovny se podle předpokladů vyhrálo hnutí ANO miliardáře Andreje Babiše. Rovněž zisk ODS,Pirátů a Okamury se dal předpokládat stejně jako menší propad ČSSD. Překvapením příjemným je snad jen to, že hranici překročily TOP09 a STAN.  

Je jistě dobře, že se do parlamentu dostali KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. To jsou seriózní formace. Serioznost v poslední době se však vytratila z ČSSD, která proto ztratila víc než kdokoli čekal. Nesplnitelné sliby vyšších mezd ve společnosti, která se radikalizuje, už netáhnou. Lidé si přestali vážit dobrého bydla, jak říkávali předkové v době různých politických a válečných pohrom. V tom obyvatelé české země napodobili Rakušany. Všiml si toho včera  jeden komentátor rakouských novin, když napsal, že zřejmě voliči přešli z Rakouska do České republiky a během jednoho týdne podrazili socialisty a změnili politické poměry v obou zemích. 

Potěšitelné je, že ve Sněmovně nebudou Zelení, kteří dokonce ani oficiálně nedosáhnou na státní peníze. Pokud pro ně Brabec nevytáhne peníze z Babiše, jenž se chystá vládnout se slabými koaličními partnery a bez opozice. Že se nedostali do statistik Realisté, je smutné, jsou o jednu setinu procenta za Rozumnými. Ach jo, tak to dopadne, když si rozumný realista počíná nerozumně a nerealisticky.

Že jednání lidí, tedy i rozhodování při volbách, ovlivňuje dění ve vesmíru nelze asi vědecky dokázat, ale já se k tomu hodně přikláním. Dříve lidé velmi věřili na hvězdy, na různé horoskopy a předpovědi astronomů skutečných i amatérských. Josef šVEJK VYPRÁVĚL, ŽE SLEDOVAL ZPRÁVY ASTRONOMů A JAKMILE SE OBJEVILY NA SLUNCI SKRVRNY, TAK DO hosPODY NEŠEL, PROTOže BY TAM URČITĚ BYL BIT.  Jak se mu mnohokrát stalo. Rok 2017 je rozbouřený už od ledna, který byl nejchladnějším měsícem za posledních 77 let. Během následujících devíti měsíců přicházely výkyvy počasí, jeden za druhým. Hurikány v Americe, na severu Německa a další extrémy počasí. Pokud vesmírné jevy ovlivňují klima, musejí ovlivňovat i myšlení lidí. Kdyby lidé nebyli ovlivněni nějakými rohatými vesmírnými našeptávači, nikdy by nevolili Bartoše, Okamuru či Sládka.

Voliči sestavení nové vlády zkomplikovali hodně důkladně. Dostali však na koně prezidenta Miloše Zemana - i když ten kůň je možná kulhavější než Zeman. Zeman pověří sestavením vlády Babiše, který sám vládu nesestaví a do holportu s ním nikdo zatím  jít nechce, mimo Okamury. A toho zase nechce Babiš. Sestavování vlády se může táhnout i několik měsíců, nakonec Zeman asi sestaví vládu úřednickou a vypíše nové volby. Tohle už tady také bylo. V každém případě bude o zábavu postaráno, vytahování špíny víc než před volbami, novináři budou zaneprázdněni, lid bude nadávat a těšit se na příští volby, jak JIM (politikům) to zase spočítá. Zatím svět se bude točit, s větry a hurikány) dál, lidé se budou rodit a umírat, bohatí budou dál bohatnout, chudí dál chudnout.
Josef Zahradníček


pátek 20. října 2017

Volby jsou opět zde. Zahradníček komentuje

Napsání předvolebního komentáře jsem dlouho odmítal, ale nakonec se neubránil. Volby v současné podobě totiž už jistou dobu považuji za nesmyslné divadlo, protože nevyjadřují skutečné dlouhodobé mínění občanů. Je to chvilková záležitost, s jakými sliby několik týdnů před volbami přijdou politické strany. Lidé rychle zapomínají, a tak dávají hlasy právě tomu co vidí a slyší.

V neděli se konaly volby v Rakousku. V pondělí čeští rasističtí novináři jásali, že v Rakousku začne vyhánění, pronásledování a zabíjení migrantů. Během týdne však vystřízlivěli, protože vítěz rakouských voleb lidovec Kurz oznámil, že násilí rozhodně podporovat nebude. Příchod uprchlíků bude regulován zákonnou cestou.  Zajímavé je politické rozdělení Rakouska. Na území  šesti zemí byli neúspěšnější lidovci, ve Vídni a v Burgenlandu tradičně uspěli socialisté, v jižním Tyrolsku svobodní.

Blíží se 23. listopad, výročí atentátu na amerického prezidenta J. F. Kennedyho v roce 1963. Není to kulaté výročí, ale svět ho pozoruje kvůli tomu, že do konce října 2017 by v USA měly být zveřejněny výsledky vyšetřování atentátu, co zjistily americké tajné služby. Pokud jim to nezarazí prezident Trump.

V listopadu 1963 jsem byl na vojenském cvičení. Večer jsme se povalovali na cimře, televize ani rádio nebyly, z novin jenom "Obrana lidu." Náhle do dveří strčil hlavu nějaký poddůstojník a zvolal "Atentát na Kennedyho," a zmizel. Pár slov k tomu bylo mezi záložáky prohozeno, ale že by někdo tesknil, nebo se radoval…  Ani zabití Oswalda nevyvolalo v československé generaci odchované rodokapsovými příběhy z Divokého západu žádné vzrušení, pistolnictví bylo považováno za běžný americký folklór. Atentát  vojáky nezajímal. Snad důstojníci "litovali," že přišli o jednoho nepřítele, jehož zásluhou se sovětské rakety nedostaly na Kubu.

Generace vojáků z 50. a 60. let může jen vzpomínat a kroutit hlavami nad současností. Tehdy byla politika záležitostí lidí z jedné strany, která se neustále lidem snažila dokazovat, že je u moci, protože si to lidé přejí. Byly volby s jedním kandidátem, který musel být zvolen. Legrační. V roce 1954 si ovšem vláda přála dát volbám nesmírnou vážnost. Komunisté totiž měli ještě v živé paměti první republiku, kdy nesměli do volební místnosti vstupovat opilci. Lidé měli být veselí a přitom vážní.

 V roce 1954 byl během voleb zakázán prodej jiného alkoholu než sedmistupňového piva. Volby byly v neděli.  Volební místnost byla u nás v sále jednoho hostince, takže po splnění "občanské povinnost," jak se tehdy říkalo, skoro každý muž zašel do vedlejšího lokálu na jedno dvě sedmistupňová piva.  Sešla se tam parta, které i to slabé pivo zachutnalo, a když měl každý na porculánovém tácku z čárek plot, ozval se zpěv. Předseda volební komise, nejkovanější straník v obci, marně zpěváky  napomínal a vyhrožoval zavoláním bezpečnosti.

Vidět Neapol a zemřít, pravil klasik. Volit a zemřít, tak se to doslovně stalo uplynulou neděli v rakouském Heidenreichsteinu, městě nedaleko Jindřichova Hradce. Jedenaosmdesátiletý muž vhodil do urny volební lístek a padl k zemi. Byl mrtev. Nepomohla ani okamžitá pomoc lékaře.

Ubylo návštěvníků restaurací a hospod, konstatují media. Protikuřácký zákon a EET zasáhly vražedně do českého pohostinství. Komu chutná pivo, koupí si levné i dražší v supermarketu a cucá ho doma a vykuřuje na balkóně. Končí jedna hospoda za druhou. U nás skončily dvě. Místo tradičních zakouřených hospůdek s levným pěnivým mokem, gulášovou polévkou, párky a tlačenkou máme luxusní bary, kde se člověk s podprůměrným příjmem cítí jako vůl. A jako s volem se tam s ním také zachází. Velký výběr nealkoholických nápojů a ovocných piv. Dvě deci čisté vody za 50 Kč. Záhadné názvy jídel za astronomické ceny. Může se někdo divit, že tam nejsou hosté? Ani kapsy snobů nejsou bezedné.

Návštěvu lokálů a EET nyní prý podpořil očekávaný vítěz parlamentních voleb Andrej Babiš. Každý jeho zaměstnanec má dostat prémii 10.000 Kč. Můj soused, co v Babišově firmě pracuje, určitě do hospody nepůjde, neb je skrblík, co peníze strká do punčochy. Babišovi by dal hlas i bez úplatku, protože se má u něj dobře. Dobře prý se máme všichni, jako nikdy v historii, tak prý si to ve volbách nemáme zkazit. I to se může stát. O těchto volbách prý rozhodne generace narozená po roce 1989. Znalci života, z jejichž chápání práce a humoru jde hrůza. Těšme se.
Josef Zahradníček
Kopírování textů i obrázků je možné s podmínkou, že se uvede jako zdroj Rozhledy 010.