Sláva na Pražském Hradě a vichřice. Zahradníček komentuje

Dnes ráno skončil opět letní čas. Normální (zimní) čas odstartoval 29. října 2017 a hezky zostra, vichřicí tak důkladnou, že se na ni bude dlouho vzpomínat - a nejen v českých končinách. Rok 2017 byl na vichřice mimořádně bohatý. Ty letní bouřkové vichřice byly silné, ale krátké, ta dnešní je předpovídaná až do zítřka. Potíž velká asi bude v tom, že se nejedná o nějakou okresní bouřku, ale řádnou fujavici v celé severní a střední Evropě, možná i v jižní.

Ke cti meteorologů slouží, že vichřici a její průběh dokázali předpovědět s dvoudenní přesností.  To nebývalo obvyklé. Rovněž se jim povedlo předpovědět tragédie a velké škody způsobené větrem.

Zima tedy podle kalendáře je v nedohlednu, ale ohlašuje se vichřicí hodně viditelně a slyšitelně. Vůbec by nevadilo, kdyby toto byl její vztek vybitý na dlouhou dobu. Kdyby vichřice přišla ve největší síle včera večer, když na pražském Hradě se rozdávaly metály na oslavu neexistujícího Československa, dalo by se uvažovat, že to byl trest boží za pýchu a rouhání. Za napodobování komunistických řádů práce.

 

Troška, Urbanová, Vondráčková

Prezident Milouš Zeman vyznamenává především ty lidi, "kteří s ním mluví," potom lidi pasivní, kteří neodsuzují veřejně jeho proruskou a pročínskou politickou orientaci.  Herci Jan Skopeček, Luďek Sobota nebo Slovák Juraj Kukura byli jistě dobří. Slávu ovšem získali nejen za umění, ale také za loajalitu k normalizačnímu režimu, který jim prostřednictvím kulturních referentů umožnil vystupovat ve filmu, televizi a rozhlase. Jiní herci byli také dobří, ale do televize nesměli, takže se o nich neví. Totéž platí i o zpěvácích. Nohavica na Hradě viditelně trpěl žízní, což se mu za socializmu málokdy stalo. No snad si to po oslavě vynahradil. Jediný, kdo ocenění odmítl převzít, byl syn zesnulé Věry Špinarové Adam Pavlík. Tomu se říká charakter. Jeho matka by ji od Zemana nepřevzala, protože ho nesnášela.

 

Rozesmátí Okamura a Filip na Hradě

Prezident Zeman brzy bude zřejmě ve velké roli, bude při zachování ústavního pořádku muset ukázat, jestli je velkohubým rétorem, nebo  uvažujícím prezidentem.  Zatím je po volbách z minulé soboty nová vláda v nedohlednu. Zeman slíbil, že podle starých pravidel požádá o sestavení vlády představitele nejúspěšnější strany, jímž je Andrej Babiš. Toto ovšem nemusí vyjít, protože Babiš nedá dohromady důvěryhodnou vládu ani s Okamurovými rasisty, kteří se  na získání moci třesou jako ratlíci. Demokratické strany zatím odmítají jakékoli Babišovy nabídky, Piráti zatím mají trochu jiné zájmy než vysokou politiku, a právě proto penězům lehce dají přednost před solidaritou s demokratickou frontou.

Babiš proto slibuje menšinovou úřednickou vládu složenou z ANO a z tzv. jím vybraných odborníků. Pokud takovou vládu Zeman jmenuje a sněmovna jí nedá důvěru, což může být proces na půl roku, může Zeman v příštím roce vyhlásit nové volby. A jak nové volby dopadnou, když se do té doby nepodaří Babišovi prokázat daňové podvody? Dostane víc hlasů než před týdnem. Babiš totiž volebními sliby dokáže nalákat čecháčky i burany. Jestli v současnosti otázka vlády připomíná komunistický Vítězný únor 48, za rok může připomínat tažení Adolfa Hitlera v roce 1932 od voleb k volbám, až získal absolutní moc.

O politice může mluvit a psát každý, i když jí vůbec nerozumí - viz předchozí odstavce - lepší je někdy komentovat fotbal. Lidé se v tomto uplynulém týdnu bavili domácí porážkou železné a zlaté Sparty s Ostravským Baníkem, který jako nováček se potácí na dolních stupních tabulky první ligy. Pro Spartu to samozřejmě není dobrá vizitka, zvláště, když se v létě chlubila nákupem celé jedenáctky fotbalistů za půl miliardy. K tomu získala ještě sebevědomého mladého italského trenéra. Ligovou tabulku ovšem vede Viktoria Plzeň, která na podzim ještě neztratila ani bod. Při pohledu na hru je vidět, že Plzeňáky asi nejvíc trápí ta suverenita. Do každého zápasu hráči nastupují s vědomím, že jednou musí ta vítězná šňůra skončit. To se projevuje na opatrné hře, Viktorie už soupeře nepřehrává jako dříve, kdy sice ovládala pole a byla hodně agresivní  před brankou soupeřů, proto góly střílela hodně z penalt. A penalty ty jsou z 90 procent problematické, záleží jen na rozhodčích. Proto si Plzeň vysloužila pověst o podplacených sudích. Letos je situace trochu jiná, Plzeňští hrají opatrně, nekopají penalty, ale střílejí góly ze hry.

Občas pohlédnu z okna a vidím, že i přes dvoudenní varování meteorologů jezdí jedno auto za druhým. To je děsivé, kolik lidí musí riskovat a nutně vyrazit na silnici. Říkají, že nutně. Jak jsme se za posledních dvacet pět let změnili. Před rokem 1992 byl jen zlomek nutných výjezdů. Byl drahý benzin, nedostatek náhradních dílů a rozbité silnice. Každý si auto šetřil  jen na tu skutečně nejnutnější jízdu k lékaři, na úřad nebo na převoz něčeho, co se nedalo vézt v autobuse. Kdo neměl spojení jel na kole nebo si pořídil malý motocykl. Současná polistopadová generace už ani chodit moc neumí, ani jezdit na kole. Včera jsem byl na  akci v nedaleké vesnici a byl jsem tam jako jeden ze dvou kolařů. Skoro všichni mladí lidé tam byli s osobními auty, včetně těch velkých a tlustých aut, i když to měli z domova jen sto metrů. Někteří ještě blíž. Za tu dobu než najdou místo k zaparkování by tam byli několikrát pěšky. Ale chodit pěšky není moderní. Kdo nejede autem, jako by neexistoval.

Josef Zahradníček