Požár Svaté Hory před čtyřiceti lety

V pátek, 27. dubna 2018, uplyne čtyřicet let od chvíle, kdy vypukl rozsáhlý požár na Svaté Hoře u Příbrami, na jednom z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských poutních míst v Čechách.

Požár jistě hodně poškodil pověst komunistického režimu, i když ten přímo s ním neměl nic společného. Mezi lidmi se šířily legendy o tom, že Svatá Hora dlouho pila komunistům krev, protože tam pravidelně přicházely zástupy lidí, a tak se ji pokusili zničit.

Jiné legendy, které nemají daleko k pravdě, dodnes říkají, že stal zázrak, když v době, kdy se hasičům nedařil boj s ohněm, obrátil se vítr a spustil déšť

Svatá Hora je jedno z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských poutních míst v Čechách. Církevní areál je postaven na vrchu (580 m n.m.) nalézajícím se na východní straně Příbrami. Jeho základem je kostel Nanebevzetí Panny Marie, původně gotický, přestavěný do barokní podoby architektem Carlem Luragou v roce 1673. Kostel je uprostřed ambitů se čtyřmi kaplemi v rozích a Hodinovou věží na severní straně. Je zde velké množství uměleckých památek, barokní architektura, portály, plastiky, štuková výzdoba, obrazy. Na severní straně přiléhá klášter s bývalou jezuitskou rezidencí. Z města (500 m n.m)vede ke Svaté Hoře schodiště kryté dřevěnou střechou se šindeli.

Požár vznikl ve čtvrtek 27. dubna 1978 po druhé hodině odpolední. Jeho zrod nastal uvnitř chodby - barokních zastřešených svatohorských schodů z roku 1728, které vedou ze Svaté Hory do Příbrami. Historicky cenné schody, postavené podle upraveného návrhu slavného architekta a stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, byly v roce 1978 zavřené pro havarijní stav. Jak už to tak ale bývá, na děti takové zákazy neplatí, takže tam měly eldorádo.

Vysoce hořlavá konstrukce schodiště a šindelové krytiny fungovala jako komín.  Oheň se nahoru k církevnímu objektu dostal i zásluhou suchých křovin podél schodů. Děti, které oheň způsobily nejen, že nepřivolaly pomoc, ale ještě se dohodly, že budou zapírat.

Během jedné hodiny požár zachvátil severní část areálu včetně kláštera a proboštství. Při požáru zasahovalo 46 hasičských jednotek (asi 330 mužů). Hašení bylo ztěžováno nedostatkem vody a špatnou dostupností. Široké cisterny se nemohly k areálu dostat, v hydrantech byl malý tlak vody. Za pomoci již výše zmíněného zázraku - deště se podařilo oheň zlikvidovat, přičemž nedošlo k poškození toho nejcennějšího, chrámu Panny Marie.

Vyšetřovatelé se dostali do nesnází, dostávali informace, že delší dobu se kolem Svaté Hory pohybovali různí neznámí lidé. Mezi lidmi se šířily pověsti, že požár založila StB, aby se komunistický režim zbavil nábožensky významného místa, které přitahovalo pořád spoustu lidí. Rovněž kolovalo mezi lidmi, že prodleva a problémy hasičů s vodou byly způsobeny úmyslně, aby se areál nepodařilo uhasit a celý shořel a nebyl obnoven. Vyšetřovatelé bezpečnosti po několika dnech tápání narazili na stopu a po krátkém výslechu se všechny děti, které požár způsobily, přiznaly.

Na tom, že během čtyř let po požáru bylo poutní místo obnoveno v původní podobě, mimo některých nástropních maleb, má největší podíl tehdejší správce areálu P.Zdeněk Adler.  Byla to rozporuplná osobnost. Na jedné straně sloužil komunistickému režimu ve sdružení katolických duchovních Pacem in terris, na druhé se zasloužil o to, že Svatá Hora přežila období komunizmu v té nejlepší možné podobě. Zásluhou Adlerových kontaktů s komunistickými funkcionáři se  podařilo na opravu svatohorského areálu sehnat nedostatkový materiál, stavební firmy, řemeslníky a spoustu brigádníků.

Po čtyřiceti letech se na Svaté Hoře opět sejdou hasiči,  profesionální i dobrovolní. Počítá se i s návštěvou několika pamětníků, kteří byli této katastrofě  přítomni.